Vykloubené rameno, zlomené srdce, ale jinak jsem naprosto v pohodě..

19. února 2013 v 21:21 | Strange
Ten pocit, když už ani nemáš chuť se snažit..
Přestávám doufat, že by z toho něco bylo. A přestávám mít chuť se snažit aby z toho něco bylo. Přestávám mít chuť mu jako první napsat a čekat až se uráčí odepsat. Přestávám mít chuť dívat se mu na ask a závidět těm čupkám, co ho tam balí. A já si říkám.. Tak co? Pro jednoho kluka se snad svět nezboří i když takovéhleho charaktera jsem hledala dlouho.

Jsem něžný, jsem krutý - jsem život, pláčes? i v slzách je síla!
Brečím. Pořád. Jsem padavka. Nedokážu se udržet na vlastních nohou a mám potřebu se o někoho opírat. Ve škole drsná jak šmirgl papír, ale přijdu domů svalím se na postel a brečím.. Hodiny a hodiny.. Slabá.. jak stránka hloupé knížky o šťastné lásce...

Někteří lidé vstoupí do našeho života a rychle z něj zase odejdou. Někteří v něm nějakou dobu zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích. My už pak nikdy nejsme stejní...
Odešel.. on prostě odešel.. bez rozloučení.. Prostě sbohem a dělej si co chceš. Ta nostalgie toho, když čekáš že za tebou přijde a ostatní ti řeknou, že se odstěhoval. Happy...


I nedokonalý život bývá krásný...
Možná by jsme všichni potřebovali nafackovat. To by si pak každý uvědomil jak důležité je držet spolu. Jak hnusné je podrazit člověka když je na dně. Utop se a zemři. Zneužít a zahodit. Milí chlapci. Jsem jen nafukovací panna že?


Umění života spočívá v tom, že se učíme trpět a že se učíme usmívat...
A to proto jsem označovaná za nejveselší holku školy v černém.. Happy.. I am happy.. but even I do not believe me..

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama